Kdo tě přivedl k silnému a dlouhodobému zájmu o přírodu?
Je určitě více elementů, které mě ovlivnily. Ten nejdůležitější je venkov a způsob života tam, velká svoboda. Rodiče se nastěhovali do starého domu, kde bylo spousta práce. Ale také s námi cestovali, brali nás na výlety, kde jsme třeba vařili na ohni. Tím, že dům a zahrada je vždycky dost zaměstnávali, neměli tolik prostoru organizovat plně můj volný čas. Díky tomu jsem si paradoxně do velké míry mohl dělat, co jsem chtěl. Sám jsem si musel vymýšlet zábavu v době, kdy nebyly tolik rozšířené telefony, na televizi jsem třeba v létě neměl čas už vůbec. Hodně mě ovlivnil i přírodovědný oddíl v Třeboni. Chodili jsme na výpravy ve všech ročních obdobích, déšť nedéšť. Vlivy přírody jsme tak nikdy nebral nijak útlocitně, což je pro poznání přírody dost důležité. Nad tím vším byl můj zájem a fascinace přírodou, ve které jsem mohl prodlévat dýl, než většina dětí. O přírodě jsem si toho také dost načetl, měl jsem předplacený časopis Wildlife, ten jsem četl od první do poslední stránky. Velký vliv na můj vztah k přírodě měl i ornitolog Jaroslav Cepák, který má chalupu ve vedlejší vesnici. Začal mě s sebou brát na výpravy za ptáky, takže jsem trochu nasával i odborné znalosti.
Hrála v tom zájmu roli i škola?
Moc ne, první tři roky jsem měl učitelku, která měla k přírodě cit. Pamatuju si třeba, jak přerušila výuku a poslala nás k oknu, abychom se podívali na hýla, který přistál na krmítku za oknem třídy. Je to drobnost, ale pro mě to byla důležitá chvíle. Na střední školu jsem poté chodil do Veselí nad Lužnicí, na obor ochrana a tvorba životního prostředí. Tam jsem dostal spoustu informací o ekologii a obnovitelných zdrojích. Ta škola byla určitě zajímavá, osobnosti, které mě zásadně ovlivnily, byly ale spíš mimo školu.
Co bylo dříve – slepice nebo vejce – dostal ses k zájmu o přírodu přes zájem o focení a natáčení nebo k focení přes zájem o přírodu?
Je to ta první možnost – zájem o přírodu mě přivedl k focení a natáčení. Fotit jsme začal v přírodovědném oddíle. Vedoucí nám půjčoval foťáky domů a dával nám úkoly, co máme do příště nafotit. To mě strašně bavilo.
Tip: Seznamte se blíže se seriálem Do divočiny! a zkuste vymyslet, jak ho zasadit do výuky i do souvislostí se změnou klimatu.
Kdy a jak ses dostal k tématu změny klimatu? Vzpomeneš si, kdy a jak ses k tomu tématu poprvé dostal?
Bylo to docela postupné. Pohlcovalo mě to jako řadu jiných běžných občanů. K otázkám klimatu jsem díky svému zájmu o přírodu určitě vnímavější. Jednou z prvních věcí týkající se ochrany přírody, kterou jsem začal vnímat už jako dítě, byla blokáda na Šumavě na Ptačím potoce. Poprvé se ke mně tehdy dostávaly informace o tom, že jsou nějaké parky a že tam někdo chce kácet a cítil jsem velkou nespravedlivost, že tady takový boj je. Pochopil jsem, že ochrana přírody může mít velké nepřátele. V otázce globální ochrany přírody a klimatu mě třeba ovlivnil i Al Gore a jeho film Nepříjemná pravda, který nám pustil učitel zeměpisu. Od té doby se o to téma zajímám a snažím se i o konkrétní kroky.
Proč ses rozhodl se tématu změny klimatu věnovat podrobněji a dělat v té oblasti konkrétní kroky?
Ukazuje se, že je velký hlad po tzv. překladatelích, kteří umí překládat složitější a komplexní témata běžným lidem. Pořad Do divočiny takto ukázal konkrétní věci, konkrétní zvířata a hlasy ptáků. Ty, co ho viděli, na něj reagují dost pozitivně. Možná i proto ke mně začaly přicházet podněty, abych pomohl podobně přiblížit lidem i témata kolem změny klimatu. Čeká mě natáčení sérií videí pro Člověka v tísni a pro Skautský institut. Jsou to pro mě první projekty v této oblasti, ale dost se na ně těším.
V čem vidíš šanci, jak účinně přibližovat téma změny klimatu mladým lidem / veřejnosti? Je to přes vztah k přírodě samotné, o co se snaží tvé dokumenty?
Sám se při tom všem dost učím. Nejsem odborník, příroda je ale zároveň nevyčerpatelným zdrojem poznání. Vždycky mě na tom všem ale nejvíc bavily souvislosti. Když se třeba snažím poznat ptáka na obloze, poskládám to z toho, kde právě jsem, jaká je roční a denní doba, jak je ten pták velký a jaký má tvar křídel, jak letí. To mi pomůže ho určit. To samé platí i v oblasti změny klimatu. Je to tak krásný obor, kde souvislosti neustále otevírají brány do dalších a dalších témat. Člověk si věci představované v souvislostech mnohem lépe pamatuje. Téma změny klimatu se dotýká tolika sfér lidského života – od filozofie, morálky, odpovědnosti a chování až po faktické informace o tom tématu.
Fotografie: archiv autora
Co bys doporučil těm, kdo chtějí zajímavě a efektivně učit o klimatu a jsou směrem k tomu tématu zatím dost ostýchaví a nejistí?
Pro učitele dnes nemusí být jednoduché přijmout potřebnou změnu náhledu na celé to téma. Pro účinné řešení je dnes třeba si připustit i to, že se tu stovky let dělalo něco špatně. Řada věcí se musí opravdu fundamentálně změnit. Pokud si nutnost změny učitel připustí i za cenu toho, že změní postoj, který se zde dědil z generace na generaci, může mít velmi pozitivní vliv a tvarovat přístup nových generací. Učitelé by také měli věřit tomu, co chtějí dětem o takovém tématu říkat, a je dobré, když to berou spíše za pozitivní konec, než aby je strašili záplavou katastrofických scénářů. Je dobré vzít toto téma spíše za konec, že tato krize je také příležitost. Ambice měnit věci, být třeba do roku 2050 uhlíkově neutrální – není šikmina, ale možnost dělat spoustu věcí jinak a zdravěji. Zdravější krajina, pestřejší příroda, modernizace technologií, investice do regionů a mnoho dalšího.
V tomto ohledu může být téma změny klimatu dobrou příležitostí i pro zkvalitnění škol samotných a výuky v nich?
Řada věcí se dá velmi dobře ukazovat. Namísto seznamů teoretických informací můžete vzít děti na příliš velké pole, aby na vlastní kůži zažily, jaké je tam sucho a vedro. Pak je třeba vzít na pole s remízky, ukázat jim půdní profil, jak má vypadat půda se zdravou strukturou, a jak vypadá ta, kde se půdní struktura rozpadá. Vysvětlit jim, co se na takovém poli s degradovanou půdou děje a naopak jaké benefity to pro přírodu a pro nás má, když je půda zdravá. Určitě je tohle téma i velkou příležitostí pro zkvalitnění výuky. Možná bychom mohli ve výuce brát třeba pravěk trochu více hopem a dát více prostoru současným tématům.
Prokop Pithart je fotograf a dokumentarista. Vyrůstal v malé vesnici na Třeboňsku. Vystudoval Střední odbornou školu ekologickou a potravinářskou ve Veselí nad Lužnicí a po studiu se vydal získávat zkušenosti do zahraničí. Mimo focení divokých zvířat se začal věnovat natáčení dokumentárních snímků. Jeho prvním dílem ve spolupráci s Českou televizí je cyklus Do divočiny. Byl nominovaný na cenu Josefa Vavrouška. V současnosti se podílí i na tvorbě audiovizuálních materiálů o tématu změny klimatu.
Mladí mění klima
V mini-seriálu Mladí mění klima představujeme mladé aktivní lidi, kteří se zajímavým způsobem zapojují do snah o zmírnění změny klimatu. Mohou tím být inspirativní pro pedagogy i studenty. Odkazy na rozhovory zveřejňujeme na facebookové stránce Učím o klimatu i stejnojmenném webovém portálu. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo zajímavým způsobem usiluje o zmírnění klimatické změny nebo pomáhá k adaptaci na její dopady, dejte nám o něm nebo o ní vědět, rádi jejich příběh vyšleme do světa.
Výstupy z kampaně Mladí mění klima vznikají díky podpoře z projektu Ministerstva životního prostředí. Nemusí vyjadřovat jeho stanoviska.
Rozhovor vedl a zpracoval Václav Zeman (Člověk v tísni).
