Změnila nebo upevnila kniha vaše přemýšlení o klimatickém vzdělávání?
Kniha, která nese název Tiché jaro, na mě zapůsobila velmi emočně. Autorka knihy, Rachel Carsonová, chtěla prostřednictvím této knihy lidstvu ukázat, že příroda je živý organismus, o který je potřeba se starat, a ne mu ubližovat, například používáním arsenu, pesticidů, nebo DDT. Zároveň ukazuje, že příroda není jen souhrn čísel a grafů, ale živý, komplexní a citlivý systém.
Tato kniha ve mně nepochybně změnila i upevnila přemýšlení o klimatickém vzdělávání. Změnila mě v tom, že je důležité přírodu vnímat citlivěji a všímavěji, a upevnila mě v přesvědčení, že i po téměř šedesáti letech se lidstvo stále nedokáže ze svých chyb poučit.
Doporučili byste ji kolegům? A proč ano/ne?
Knihu bych nedoporučila pouze odborníkům nebo učitelům, kteří se zajímají o klimatické změny, ale také širší veřejnosti, která má zájem dozvědět se více o přírodě a jejích souvislostech. Nejenže čtenáři otevře oči, ale pomůže mu uvědomit si, jak zásadní dopad může mít lidská činnost na životní prostředí.
Pokud však čtenář hledá pouze stručné odpovědi bez vysvětlení a kontextu, tuto knihu mu rozhodně nedoporučuji. Vyžaduje soustředění a ochotu přemýšlet o tom, jak se k přírodě chovat jinak a zodpovědněji.
Kromě samotné knihy doporučuji navštívit také výstavu obrazů s názvem Mlčící jaro (Silent Spring), která se koná v Národní galerii v Praze a trvá do 31. 8. 2025. Výstava zachycuje vztah člověka k přírodě a vizuálně zpracovává otázky, kterými se Rachel Carsonová v knize zabývá.
Použijete knihu nebo informace z ní ve výuce? Pokud ano, jak?
Ano, rozhodně knihu použiji ve výuce, i přesto, že mám jinou aprobaci předmětů. Kniha otevírá velmi důležité téma, které by nemělo zůstat v zapomnění a podle mého názoru nemusí být pouze součástí přírodovědných předmětů, ale lze ji začlenit i do výuky humanitních předmětů. Může u žáků podpořit rozvoj čtenářské a kritické gramotnosti a vést je k hlubšímu zamyšlení nad vztahem člověka k přírodě i ke společnosti.
Jaké pasáže vás zaujaly nebo které části byste doporučili číst s větší pozorností?
V knize mě hned na začátku zaujal citát od Alberta Schweitzera, který řekl:
Člověk ztratil schopnost předvídat a předcházet. Nakonec zničil planetu Zemi.
Tento citát bych vytesala do kamene. Učitelům bych doporučila, aby ho vystavili na nástěnku ve třídě, protože výstižně shrnuje poselství celé knihy.
Dále mě v knize zaujalo několik kapitol. První z nich je kapitola s názvem A ptáci nezpívají. U této kapitoly jsem ukápla slzu. Nejsilněji na mě zapůsobila pasáž, ve které žena z města Hinsdale v Illinois popisuje, že jejich město přišlo téměř o všechny druhy ptáků, jako jsou drozdi, špačci, sýkorky a kardinálové. Bylo pro ni velmi těžké vysvětlit dětem, proč ptáci zmizeli, i když se ve škole učí, že federální zákony ptáky chrání. Tento příběh by mohl žákům pomoci pochopit, jak snadno může dojít k vymizení celých druhů ptáků a jak křehká příroda ve skutečnosti je.
Zaujala mě také kapitola, která se nazývá Řeky smrti a tematicky navazuje na předchozí kapitolu. V této kapitole je popsáno, jak se z řeky stala mrtvá voda, ve které vymírají lososi a další živočichové. Prostřednictvím této kapitoly si lze uvědomit, jak destruktivní mohou být lidské zásahy do vodního koloběhu.
Velmi mě, také oslovila kapitola, O čem se Borgiům nesnilo. Autorka zde kritizuje bezmyšlenkovité používání insekticidů. Lidé si často neuvědomují, že i když insekticidy zahubí hmyz, škodí zároveň přírodě a sami sobě. Zaujala mě myšlenka, že kdyby obaly těchto přípravků nesly obrázek lebky se zkříženými hnáty, tak by lidé k insekticidům přistupovali s větší opatrností, ale jelikož tento obrázek chybí, tak dále ničíme nejen hmyz, ale především sebe a přírodu. Tuto kapitolu lze přirovnat se skákáním z okna, protože když nám někdo řekne: „Skoč z okna!“, neuděláme to, ale zamyslíme se nad tím, zda to není nebezpečné. Stejně tak bychom měli přemýšlet u zmíněných insekticidů, než je bezmyšlenkovitě použít a ohrozit nejen sebe, ale i všechny okolo.
Nakonec bych doporučila do výuky zařadit také kapitolu Každý čtvrtý. Věnuje se vážné a zákeřné nemoci, se kterou je sice možné bojovat, ale obtížně. Zaujalo mě, že se Rachel Carsonová věnuje i historii této nemoci, což je pro mě osobně důležité, protože si často kladu otázky, jak taková nemoc vznikne a jak se u člověka může objevit často bez varování. Obdivuji, že autorka zmínila i Československo, protože nemoc, o které píše, se nevyhýbá žádné zemi.
Závěr
Závěrem chci říct, že si velmi vážím možnosti přečíst si tuto knihu. Nejenže mi otevřela oči a rozšířila obzory, ale také mě utvrdila v tom, že se člověk ani po šedesáti letech stále nepoučil ze svých chyb. Právě v tomto ohledu na mě kniha hluboce zapůsobila a hodnotím ji plným počtem bodů, tedy pěti z pěti.
Autorka: Dorota Folwarczna
Pomáháme učitelům přiblížit téma klimatické změny. Ve spolupráci s nakladatelstvím Host a jejich edicí Klimax jsme zájemcům zpřístupnili knihy, které mohou sloužit jako užitečný podklad do výuky.
