Proč by nás měla tato klimatická konference zajímat?
Před třiceti lety podepsalo 154 zemí rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) a dnes je signatářů už 198 (tedy v zásadě všechny státy světa). Klimatické konference OSN se dějí každý rok a jejich cílem není nic menšího, než stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která zabrání nebezpečným a nevratným člověkem způsobeným klimatickým změnám. Takové změny totiž budou znamenat mimo jiné rozpad ekosystémů, jak je známe, ohrozí celosvětovou produkci potravin a povedou k masivní migraci.
Na konferenci v Paříži v roce 2015 se tato “bezpečná” hranice globálního oteplení stanovila na 2 °C, respektive na 1,5 °C. Současný vývoj růstu emisí skleníkových plynů bohužel ukazuje, že zatím směřujeme k výraznému přestřelení této hranice. V Paříži jsme se tedy shodli na hranici oteplení, ale reálná politika a zavádění konkrétních opatření po celém světě výrazně zaostávají.
Nicméně ještě není vše ztraceno, stále máme pár let na to změnit naše směřování. Musíme začít skutečně rychle snižovat emise skleníkových plynů, masivně investovat do adaptace a finančně i technologicky podporovat státy a komunity, pro které již nyní znamená změna klimatu boj o přežití.
Jak na to by se měli světoví lídři dohodnout právě na této konferenci COP 27 v egyptském Šarm aš-Šajchu. Slovy Antónia Guterrese, generálního tajemníka OSN, „dobrou zprávou je, že víme, co máme dělat a máme na to finanční i technologické nástroje. Nyní je čas se dohodnout na tom, jak to provést.” I proto se o této konferenci mluví jako o implementační.
Zároveň v zápětí dodává: „Lidstvo má na výběr: buď spolupracovat, nebo zahynout. Je to buď pakt klimatické solidarity, nebo kolektivní sebevražda. Boj s klimatickou změnou bude vyhrán anebo prohrán v této dekádě, v době naší vlády, to je jisté. Ti, kteří se vzdávají, již prohráli. Pojďme tedy spojit síly a vyhrát, v zájmu všech 8 miliard členů naší lidské rodiny i generací, které teprve přijdou.“
Podívejte se na úvodní proslov ke světovým lídrům generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese (anglicky):
Jaký je postoj České republiky?
Konference se účastní také zástupci ČR v čele s premiérem Petrem Fialou. Česko zde zároveň v rámci svého předsednictví zastupuje celou Evropskou unii a koordinuje společný postup zemí sedmadvacítky, jeho role je zde tedy klíčová.
A doposavad padla hned dvě vyjádření která lze vnímat pozitivně. Česko se po několika letech výpadku vrací k obnovení svého příspěvku do Zeleného klimatického fondu, který financuje právě k ochranu před dopady a adaptace na změnu klimatu v místech, která jsou změnami nejvíce zasažena. V letech 2024-2027 bude ČR do fondu přispívat částkou 1 milion dolarů ročně.
Druhý velmi důležitý krok je připojení se k závazku kolektivního snížení emisí metanu do roku 2030 nejméně o 30 %. Metan je totiž mnohem silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý a ke stejnému oteplení jej stačí mnohem méně. Jeho emise přitom zatím nejsou dostatečně monitorovány ani regulovány.
A jak si s konferencí poradit ve výuce?
Dejte žákům a žačkám vědět, že se konference děje. Přečtěte si o ní články na internetu, anebo zkuste ve výuce některou z našich klimatických lekcí.
Pokud chcete žákům zprostředkovat, jak může takové klimatické jednání probíhat, a pokusit se dobrat ke konsenzu a společnému řešení klimatické krize, vyzkoušejte lekci Klimatická konference.
Jádrem jednání na této konferenci je také otázka klimatické spravedlnosti. Kdo je za klimatickou změnu odpovědný a kdo by ji měl řešit? Prodiskutujte to v lekci Klimatická spravedlnost.
Další zdroje ke čtení:
Chcete-li být v obraze, sledujte twitter našeho kolegy Jana Mrkvičky, ředitele Rozvojové a humanitární sekce, který je přímo na místě:
Nebo čtěte jeho blog na webu: https://klima.clovekvtisni.cz/komentar-jana-mrkvicky-cop27-v-tisni-9641gp
Zpracovala: Veronika Ambrozy, Člověk v tísni – Vzdělávací program Varianty
