Proč znalosti nemění chování?
Rozhodujeme se hlavně podle zvyku
Lidé se rozhodují spíše podle emocí, zvyků a sociálních norem než na základě logiky stojící na znalostech a informacích. I když někdo dobře rozumí klimatické změně, v běžném životě vítězí to, co je pohodlné, dostupné nebo automatické. Rutiny mají obrovskou moc a mění se obtížněji než názory. Výsledkem je, že lidé běžně dělají věci, o kterých vědí, že nejsou ideální nebo dokonce správné.
Postoje neznamenají automaticky jednání
Lidské hodnoty se často dostávají do vzájemného konfliktu. Na jednu stranu chceme být ohleduplní k přírodě, ale zároveň máme rádi snadná nebo rychlá řešení. V reálných situacích rozhodují faktory jako čas, dostupnost, peníze, pohodlí, tlak okolí nebo vnímaná náročnost změny. Z těchto hledisek bývá pro-klimatické jednání zpravidla vnímané jako to „nákladnější“. I lidé, kteří sami sebe považují za „eko“, často volí méně ekologické varianty.
Chování ovlivňují bariéry a kontext
Sebelepší úmysl selhává, pokud nejsou vytvořené podmínky. Typickým příkladem může být škola, která chce snížit produkci směsného odpadu. Pokud ale nemá dostatečný počet třídicích nádob a snadný přístup k nim, či čas na organizaci potřebných aktivit, půjde to těžko. Dobrá motivace nestačí, pokud žáci nevědí, jak začít, nemají dostupné prostředky a nemají podporu okolí.
Emoce a osobní význam jsou klíčové
Data a grafy jsou fajn, ale samy o sobě nefungují. Čistě faktické informace totiž málokdy probouzejí motivaci. K akci vede až propojení faktů s vlastním prožitkem, místem a emocemi.
Co funguje: Jak dostat znalosti do praxe
Žákům i dospělým pomáhá, když informace nejsou pouze popisné („co je skleníkový efekt“), ale praktické („co s tím můžeme udělat“). Lidé se rozhodují podle toho, zda se jich téma osobně týká, zda mu rozumí v souvislostech a zda vidí, že jejich chování má skutečný dopad. Abstraktní problém se pro ně v tu chvíli stává konkrétním a lidským. Co jsou klíčové prvky, které podporují změnu chování?
1. Akční znalosti: znalosti, které lze přímo použít
Nejde jen o to pochopit problém — žáci potřebují vědět, co mohou udělat konkrétně oni, jejich třída nebo škola a zvážit, co z toho je nejúčinnější.
Příklady z praxe:
- po hodině o odpadech hned provést „odpadovou mapu školy“
- po lekci o energii změřit spotřebu elektrické energie/tepla ve třídě
- po aktivitě o potravinách sledovat vlastní jídelníček nebo nabídku školní jídelny
Tip: Zapomeňte na domácí úkoly, které znamenají jen další učení. Ke každé výukové lekci nebo hodině přidejte drobný úkol, který lze splnit do 24 nebo 48 hodin.
2. Sociální normy a spolupráce
Lidé nejčastěji dělají to, co vidí kolem sebe. Když třída spolupracuje, výsledky sdílí a prezentuje ostatním, vzniká „společný tah na branku“.
Jak podpořit sociální normy ve třídě:
- skupinová práce,
- prezentace projektů před školou,
- společné tabule/nástěnky pokroku,
- třídní „klimatické rituály“ (např. klimatická minuta týdne).
3. Emoce, zážitky a učení venku
Reálné zážitky podporují vztah k tématu mnohem více než teoretické informace.
Fungují zejména:
- místně zakotvené učení,
- výpravy do okolí školy,
- pozorování přírodních jevů,
- propojování s osobními příběhy nebo lokálními příklady.
4. Odstranění bariér: zjednodušení volby
Pokud chceme změnit chování, musíme odstranit co nejvíce překážek.
Na co se zaměřit:
- jasné návody krok za krokem,
- připravené pomůcky (např. šablony, pracovní listy),
- dostupné nástroje, měřiče nebo tabulky,
- vizuální připomínky (samolepky, oznámení, tagy).
Tip: Co lze zjednodušit, zjednodušte. Čím méně kognitivního úsilí tj. duševní námahy změna vyžaduje, tím je pravděpodobnější, že k ní dojde.
5. Posilování sebedůvěry a pocitu smyslu
Žáci se více zapojují, pokud vidí, že jejich jednání má efekt — a pokud věří, že to zvládnou. Důležité otázky pro každého jsou: „Věřím, že to dokážu?“ (individuální self-efficacy) a „Věřím, že to má smysl?“ (kolektivní self-efficacy). Pokud odpověď zní ne, znalosti jsou zbytečné.
Jak na to:
- ukazujte výsledky (úspory, změny, fotografie),
- dávkujte úkoly po menších krocích,
- oceňujte proces, nejen výsledek,
- podporujte diskusi o tom, „co se nám povedlo a proč“.
Praktická doporučení pro učitele
1. Začněte u zkušeností žáků
Ptejte se, co sami zažívají, vidí a řeší. Pomůže to propojit téma s realitou.
2. Pracujte s malými, ale častými kroky
Místo velké jednorázové akce je lepší série malých aktivit. Ty se snáze zakotví do každodenních návyků. Nepředkládejte jim nesplnitelné výzvy, ale zvládnutelné úkoly.
3. Zapojte žáky do rozhodování
Dáte-li jim možnost vybrat si aktivity nebo navrhnout vlastní řešení, poroste jejich motivace i zodpovědnost.
4. Vytvářejte společné rituály
Malé návyky, které se pravidelně opakují, mají větší vliv než jednorázové projekty. Krátká pravidelná reflexe, „klimatické okénko“, společná tvorba pravidel nebo monitoring dopadů — to vše přispívá ke změně návyků.
5. Udržujte optimismus a naději
Vyhýbejte se přetlakování negativními informacemi. Abstraktní scénáře řešení spíše paralizují. Žáci potřebují vidět, že změna je možná a dosažitelná.
Závěr
Znalosti jsou důležité, ale skutečné změny chování se dějí až tehdy, když se propojí emoce a osobní zkušenost s podporou okolí a příležitostí k akci, která nabídne reálné nástroje a úspěchy. Učitelé, pokud chtějí, v tomto procesu musí hrát klíčovou roli. Jsou to právě oni, kdo vytvářejí prostředí, ve kterém se pro‑klimatické jednání stává přirozenou součástí života ve škole.
Vyzkoušejte také
Projektová výuka v klimatickém vzdělávání
Jaké mají čeští žáci postoje ke klimatické změně, proč je vhodné je podporovat v kolektivním zapojení do klimaticky odpovědného chování a jak […]
Jak může klimatické vzdělávání podpořit celá škola?
Nechte se inspirovat tipy na to, jak téma klimatické odpovědnosti prolnout do různých úrovní života školy tak, aby se stalo […]
Jak učit o klimatické krizi?
Poslechněte si podcast Českého rozhlasu z cyklu Reparát na téma: Jak učit o klimatické krizi? Hlavní motto tohoto dílu, ve kterém se […]






