Doporučovaná kniha je zdrojnicí námětů, informací, ale i otazníků, které mohou být učitelům velmi užitečné především (ale nejen) v klimatickém vzdělávání. Ambiciózně znějící podtitul „návod, jak společně zachránit svět“ je sice značně nadsazený, nicméně způsob autorčina podání se jeví jako dobře využitelný pro environmentální osvětu nejen ve výuce, především na 2. stupni základních škol, ale i v rodinách či přírodovědně zaměřených zájmových kroužcích.
K radosti mnohých, jimž leží na srdci klimatické osudy Země, vycházejí v posledních letech v českých překladech pozoruhodné zahraniční populárně naučné publikace určené dětem, mládeži i dospělým čtenářům, či dokonce všem dohromady. A to je právě případ knížky Valentiny Gianella Říkejte mi Greta ilustrované Manuelou Marazzi.
V 18 kapitolách o třech až čtyřech stranách textu je stručně, avšak výstižně pojednáno o problémech i možných řešeních hrozícího klimatického rozvratu.
V úvodních kapitolách (1 až 4 na s. 9–39) se dozvídáme o nezastupitelné roli Grety Thunberg. Ta svou houževnatostí, nebojácností a vědecky podloženými argumenty dokázala přimět k zamyšlení nad hrozícím klimatickým kolapsem a k žádoucím změnám postojů řadu světových politiků, i když s mnoha výjimkami, bohužel včetně České republiky. Úctyhodným a nesmírně důležitým výsledkem Gretina působení je především oslovení stovek tisíců mladých lidí z celého světa a jejich vzájemné propojení v hnutí Fridays for Future (FFF). Autorka výstižně líčí vývoj Gretiných snah a srozumitelně vysvětluje principy nastalých klimatických rizik. Poněkud matoucí je snad jen tvrzení na s. 26 odvolávající se na zprávu IPCC, z níž podle autorky (či překladatelky?) vyplývá, že „snížení světové teploty o 1,5 oC by mohlo odvrátit nejhorší dopady klimatických změn“ (tato nejasnost je však správně pojednána na s. 37).
DO VÝUKY: Proč je výše uvedená citace nejasná a jak by měla znít správně?
Čtvrtá kapitola je ukončena srozumitelnými odpověďmi na šest nejčastěji se vyskytujících otázek týkajících se podnebí, klimatické změny, emisí oxidu uhličitého apod. (s. 38–39).
Kapitola pátá (s. 42–45) vysvětluje rozdíly mezi zranitelností a odolností, a také přináší náměty, jak státy mohou posilovat svoji odolnost vůči nepříznivým klimatickým jevům. V následujícím textu (kap. 6 na s. 49–51) se dovídáme o udržitelném rozvoji jako plánu OSN. Je zde náležitě zdůrazněn smysl mezinárodní spolupráce, občanské společnosti a vědy včetně technických inovací i potřebnost jejich účelného propojování.
Sedmá kapitola věnovaná fosilním palivům je uvedena výtečně formulovaným odstavcem: „Kdyby tato knížka byla detektivkou, pak byste pachatele znali již od samého začátku. Dnes snad již nikdo nepochybuje, že fosilní paliva se významně podílejí na skleníkovém efektu, a jsou tedy i hlavním podezřelým v otázce klimatických změn, jež mají na svědomí oteplování planety. Naopak v jejich nevinu věří už jen málokdo. Koneckonců je usvědčují neoblomné důkazy, které proti nim vědci sesbírali za posledních 50 let. Množství oxidu uhličitého v atmosféře neustále stoupá a stoupat bude, a to přímou úměrou k objemu spálených fosilních paliv jako ropa, uhlí a zemní plyn.“
DO VÝUKY: Skleníkový efekt byl po milióny let a stále je jednou ze zásadních podmínek života na Zemi. V čem tedy spočívá problém jeho neustálého zesilování?
Na s. 57 jsou uvedena dosti problematická tvrzení o úspěších Číny, aniž by byla zmíněna neustávající výstavba tamních uhelných elektráren (viz např. zde). Údaj o odstoupení USA od Pařížské dohody v roce 2017 v současné chvíli není platný, neboť Bidenova vláda se k dohodě znovu připojila v roce 2021. To však v době vydání originálu i českého překladu knížky nebylo ještě známo.
Kapitola osmá (s. 60–63) je věnována čistým zdrojům energie (u nás známých také pod zkratkou OZE) a podává jejich výborný přehled. Kupodivu však chybí zmínka (a vysvětlení principu) přílivových elektráren (více zde)
O současných i hrozících potížích se zásobováním lidstva pitnou vodou je pojednáno v deváté kapitole (s. 66–69), kde je rovněž zdůrazněn fakt, že nejde jen o množství, ale i o kvalitu vody.
DO VÝUKY: Co si představujete pod pojmem „dostupnost pitné vody“?
Desátou kapitolu (s. 73–75) by si měli přečíst především milovníci nápojů v hliníkových plechovkách. V textu věnovaném odpadům a recyklaci je mj. vysvětlen rozdíl mezi primární a sekundární výrobou těchto plechovek s důrazem na spotřebu energie.
DO VÝUKY: Proč je správné výrazně omezit (nebo raději ukončit) osobní spotřebu nápojů v hliníkových obalech, a to i v případě, že jsou plechovky důsledně vraceny do příslušných sběrných kontejnerů?
Jedenáctá kapitola (s. 79–81) seznamuje čtenáře s neustále stoupajícím znečišťováním moří především plastovými odpady a jejich vlivy na mořské živočichy. Zmiňuje také nástrahy mikroplastů a nanoplastů, doporučuje bezobalové obchody.
DO VÝUKY: Co by nás jako spotřebitele mohlo přimět k častějšímu či pravidelnému nakupování potravin v bezobalových obchodech?
V kapitole 12 (s. 85–87) o biodiverzitě najdeme naprosto výstižný výrok Davida Attenborough, který stojí za to citovat: „Pocházím z jiné doby. Narodil jsem se v období holocénu, v době klimatické stability, která trvala dvanáct tisíc let a která lidem umožnila se usadit a začít budovat civilizaci. Ale během jednoho života, během mého života, se vše změnilo. Holocén skončil. Podle odborníků jsme tvář světa změnili takovým způsobem, že jsme předznamenali novou éru – éru antropocénu, tedy dobu člověka. Jako lidé se teď ale musíme sjednotit a společnými silami zachránit biodiverzitu planety. Žádný člověk to nedokáže sám, protože jsme všichni součástí jedinečného systému. Všichni jsme navzájem propojení a musíme začít dělat důležitá rozhodnutí, která nám pomohou v boji se změnou klimatu. To, jak se zachováme nyní, ovlivní život naší planety na několik tisíc let dopředu.“
DO VÝUKY: Vyhledat klíčové pojmy v kapitole a zdůvodnit příčiny ubývání biodiverzity, popř. zamyslet se i nad jeho důsledky.
Pokud vám ve třinácté kapitole (s. 91–93) o udržitelném zemědělství bude chybět výzva ke snižování spotřeby masa a mléčných výrobků, najdete ji hned v následující kapitole.
DO VÝUKY: Jak by mělo podle vašich představ vypadat udržitelné obdělávání zemědělské půdy (tj. orné půdy, luk a pastvin) v ČR?
Kapitola 14 (s. 97–99) je věnována stravě, která „uzdraví planetu“ a mimo jiné zajímavosti přináší doporučené schéma vyvážené skladby potravin s komentářem na protější straně.
DO VÝUKY: Proč je v našich podmínkách správné ponechat jahody v lednu pouze pohádce O dvanácti měsíčkách, a nikoliv je ukládat do nákupního košíku?
O ekologicky přijatelných alternativách pro život ve městech pojednává kapitola patnáctá (s. 102–105). Tvrzení „ život ve městech je mnohem udržitelnější než život na venkově“ uvedené na s. 102 považuju za značně problematické a hodné pečlivějšího posouzení, byť autorka má nepochybně pravdu, když o odstavec dál píše, že „ města v sobě skrývají obrovský ekologický potenciál“ a za perspektivní považuje rozvoj tzv. chytrých měst. Bohužel však nehovoří o adaptačních či mitigačních opatřeních, i když např. o výsadbě stromů či podpoře komunitních zahrad se zmiňuje. Jako výtečný komplexní zdroj aktuálních informací lze doporučit web:
http://www.opatreni-adaptace.cz/
DO VÝUKY: Jak je možné ekologizovat život ve městech už nyní a kdo by to měl zařizovat?
Klíč k budoucnosti – je název šestnácté kapitoly (s. 109–111), která přináší několik pozoruhodných nápadů směřujících k výrazně šetrnějším přístupům k životnímu prostředí, např. elektrolytické baterie k pohonu aut, hydroponické zahrádky, přírodní plasty apod. Je však s otazníkem, zda autorkou propagované energetické využití vodíku může být v dohledné době opravdu reálným příslibem.
Kapitola 17 (s. 115–119) obsahuje mix známých i zcela originálních námětů pod názvem Co můžu udělat já. Kritickou připomínku si podle mého názoru zaslouží bod 10, který jednoznačně zavrhuje veškeré plastové krabičky na jídlo. Těch pevných, uzavíratelných, které se dají používat takřka donekonečna, bych se rozhodně zastával.
DO VÝUKY: Proveďme si inventuru uvedených nápadů – které jsme už vzali za své dřív, jaké bychom mohli přijmout co nejdřív a které další bychom doplnili?
A jsme na konci téhle zajímavé knížky. Kapitola 18 (s. 122–126) je tvořena značně zjednodušujícím slovníčkem základních pojmů souvisejících s klimatickou výzvou, a také užitečným přehledem ověřených zdrojů. Je jen škoda, že web www.fridaysforfuture.cz v současné době není funkční. Není však pochyb, že především mladí si svižně poradí a snadno najdou potřebné informace na sociálních sítích.
DO VÝUKY: Připravte do školního časopisu informaci o aktuálních akcích Fridays for Future.
Knihu vydalo nakladatelství CPress (Albatros Media).
Autor: Ing. Aleš Máchal, český ekopedagog, spoluzakladatel a první ředitel školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka
