Petro, Jakube, prosím, představíte se čtenářům Bedrníku blíže? Co děláte zejména ve vztahu ke vzdělávání o klimatických změnách?
Petra Skalická: V rámci globálního vzdělávání v Člověku v tísni mimo jiné podporujeme školy, aby mohly lépe pomáhat svým žákům porozumět výzvám, které hýbou dnešním světem a projevují se i na lokální úrovni. A aby se také žáci stávali těmi, kteří věří, že mohou něco ve svém okolí i ve světě změnit, a kteří mají chuť se do řešení zapojovat. V posledních letech zaměřujeme pozornost především na změnu klimatu a snažíme se podporovat učitele v osvojování potřebných kompetencí pro klimatické vzdělávání.
Jakub Opršal: Ve středisku SEVER Horní Maršov se věnuji především klimatickému vzdělávání. Administruji a tvořím obsah webu Učím o klimatu, vytvářím nové výukové materiály a vedu vzdělávací programy. V poslední době se také podílím na výuce klimatických modulů na vysokých školách. Kromě toho zastupuji SEVER při komunikaci s partnery v přeshraničních projektech.
Rozhovor vyšel v aktuálním čísle časopisu Bedrník (01/2025), které se věnuje tématu Klimatické vzdělávání – jak na to ve škole? Níže vám ho přinášíme v plném znění – otázky pokládala šéfredaktorka časopisu, Hana Kolářová. Pro další inspiraci doporučujeme objednat tištěnou verzi časopisu.
Jak se vyvíjí od doby svého vzniku web Učím o klimatu?
PS: Na vzniku portálu Učím o klimatu se společně domluvilo sedm organizací, aby existovalo místo, kde učitelé najdou, co ke klimatickému vzdělávání potřebují – hotové lekce, metodická doporučení, inspiraci z praxe, informace o akcích apod. Web spravují společně Člověk v tísni a SEVER. Ráda bych zde zmínila Veroniku Endrštovou a Veroniku Ambrozy, které mají na myšlence vzniku a samotném založení portálu lví podíl. Snažíme se, aby byl web stále aktuální a reagoval na potřeby učitelů. V Člověku v tísni momentálně připravujeme klimatický hackaton. Zveme na něj odborníky, metodiky a učitele z praxe, aby společně vytvořili nové lekce pro web. Také chystáme nová videa z výuky, která představují, jak se tématu změny klimatu věnují v praxi různí učitelé.
JO: Jsme ve fázi, kdy stále na web doplňujeme nové materiály (především výukové lekce) a snažíme se rozvíjet komunitu zapojených učitelů a vzdělavatelů se zájmem o klimatické vzdělávání. Máme radost, že se web těší čím dál větší popularitě a dostáváme velmi pozitivní ohlasy na naši činnost.
Kolik zhruba má uživatelů mezi pedagogy?
JO: Návštěvníci webu jsou anonymní, takže přesně nevíme, kolik učitelů mezi nimi je. Ale snažíme se s nimi propojovat na akcích (konference, kabinety) a pravidelně komunikovat skrze naší facebookovou skupinu.
PS: Můžeme ale říct, jaká je celková návštěvnost webu. Za loňský rok jsme měli v průměru 5270 návštěv webu měsíčně (počet načtení/zhlédnutí stránek) a průměrně 1250 uživatelů měsíčně. Ve srovnání s rokem 2023 došlo k 22% nárůstu počtu návštěv a 36% nárůstu počtu uživatelů. Chceme podporovat komunitu lidí, které klimatické vzdělávání zajímá. Na kabinetech klimatického vzdělávání se každý měsíc potkává 15–25 lidí, někteří se vracejí opakovaně, jiní přicházejí nově, protože je třeba zaujme konkrétní téma, celkem to je od září přes 60 lidí.
Které lekce jsou nejoblíbenější?
JO: Dlouhodobě nejvíce populární lekce jsou Podnebné pásy země či Fakta a mýty o změně klimatu. To si vysvětluji tím, že se zaměřují na obecné principy a dopady klimatické změny, což je to primární, co učitelé na našem vzdělávacím portálu hledají. Dále je pak oblíbená lekce Změna klimatu a já, ve které žáci poznávají, jak jsou účinná opatření na osobní úrovni. Z metodických článků má v současné době nejvyšší návštěvnost článek, který představuje způsoby, jak zařadit téma Zelené dohody pro Evropu do výuky.
Právě v těchto dnech na webu Učím o klimatu přibývá několik lekcí převzatých ze zahraničí a upravených pro české prostředí. Proč a jak jste je vybírali?
JO: Zohledňovali jsme, do jaké míry je dané téma již na webu zastoupeno, a zároveň jsme se snažili rozšířit nabídku o lekce vhodné pro předměty, které na webu dosud nemají dostatečné pokrytí. Dále jsme hledali nové výukové metody, které na Učím o klimatu dosud chyběly, a sledovali jsme také celkovou formu lekce – tedy jak dobře naplňuje své vzdělávací cíle a zda je strukturovaná tak, aby byla prakticky využitelná ve výuce.
Konkrétně bylo přeloženo a upraveno 10 lekcí z různých zahraničních zdrojů, např. z Německa, Spojených států nebo Polska. Vybrané materiály pokrývají širokou škálu témat, od role dopravy a průmyslu v klimatické změně přes koncept cirkulární ekonomiky až po společenské dopady klimatických výzev a možnosti udržitelných profesí. Současně jsme do výběru zařadili i kreativní přístupy, jako jsou Solarpunk nebo Příběhy z budoucnosti, které podporují imaginativní myšlení a hledání inovativních řešení.
Naším cílem bylo přinést učitelům kvalitní, ověřené a prakticky využitelné lekce, které rozšíří spektrum výukových materiálů a pomohou studentům lépe porozumět souvislostem klimatické krize.
Máte nějaké reference o tom, jak v původní podobě fungují při realizaci?
JO: To se liší případ od případu. V rámci přeshraniční spolupráce se saskou Klimaschule jsme měli možnost některé materiály nejen diskutovat, ale i přímo vyzkoušet. Podobně jsme si díky maďarským kolegům zahráli hru Ekologická stopa a díky lektorům z Francie Solarpunk. U dalších lekcí jsme při jejich výběru vycházeli z jejich obsahu a komunikace s partnery, kteří nám potvrdili možnost jejich využití. Zároveň průběžně sbíráme zpětnou vazbu a vybízíme zapojené pedagogy a vzdělavatele k připomínkám.
Lekce Zpátky do oběhu je přeložená z polštiny, autoři jsou z organizace Fundacja Centrum Edukacji Obywatelskie. Co je to za organizaci? Proč jste se rozhodli hru zpřístupnit v češtině?
JO: Je to veřejně prospěšná vzdělávací organizace, která v Polsku působí už 30 let. Zaměřuje se na práci se žáky i učiteli – organizuje konference, workshopy a vytváří metodické materiály. Kromě ekologické výchovy se věnuje také globálním, kulturním a mediálním tématům.
Vybrali jsme lekci Zpátky do oběhu, protože přehlednou formou seznamuje žáky s principy lineární a cirkulární ekonomiky prostřednictvím interaktivní hry. Zároveň rozvíjí kritické myšlení a povědomí o udržitelném rozvoji, což jsou klíčové kompetence pro budoucí generace. A také šlo o jednu z mála organizací, která měla veřejně přístupnou lekci na téma cirkulární ekonomiky a odpovídala našim kritériím.
Lekce Příběhy z budoucnosti pochází z mezinárodního sdružení profesionálních technických expertů Arup, které o sobě říká, že už od roku 1946 spojuje designové a inženýrské ambice se sociálními cíli. Jak jste se k této organizaci dostali? Proč jste zvolili právě tuto lekci?
JO: Vybraná aktivita je součástí metodiky Měnící se společnost, kterou jsem vytvořil ve spolupráci s kolegyněmi z organizací Chaloupky a SUSTO. Je to jedna z pěti metodik, které vznikly společným úsilím řady jednotlivců a středisek ekologické výchovy. Ačkoli jsou tyto materiály určené pro výuku v ekocentrech napříč republikou a budou brzy k objednání, již dnes z nich naleznete několik aktivit zdarma na Učím o klimatu. Konkrétně k Příběhům jsme se dostali skrze video, které je volně dostupné na Youtube. Zaujalo nás svou podobou i tím, jak přehledně vykresluje možné scénáře naší budoucnosti. V naší lekci pak přirozeně nabízíme variantu s českými titulky. Imaginace a práce s vizemi budoucnosti je jednou z důležitých metod klimatického vzdělávání. To, jakou podobu by mohla mít naše budoucnost, můžete zároveň zjistit při hře Solarpunk (jedna z nově přeložených lekcí).
Hra pro žáky 8.–9. třídy a středoškoláky Změna dopravy se zaměřuje na to, jak do budoucna proměnit dopravu v obci k lepšímu a její původní verze je ze saského vládního portálu. Lekce Pracuj pro klima představuje vybrané profese a byla převzata z materiálů německého ministerstva pro životní prostředí. Čím vás jako tvůrce webu Učím o klimatu tyhle lekce zaujaly?
JO: Změna dopravy nás zaujala tím, že jde o jednoduchou rolovou hru, kterou učitelé snadno zařadí do výuky. Navíc se věnuje tématu, které ovlivňuje každého – budoucnosti dopravy v obci. Pracuj pro klima zase přehledně ukazuje širokou škálu profesí spojených s klimatickou změnou a vede žáky k zamyšlení nad jejich profesním směřováním a budoucností. Jakkoli jsem osobně zastáncem toho, že v jakémkoliv povolání můžeme přispět svou troškou do mlýna při řešení klimatické krize, přijde mi stejně tak důležité představit i ta profesní zaměření, která mohou mít velký dopad.
Vědomostní a pohybová hra Klima°chaos (kterou v tomto Bedrníku přetiskujeme) má původ v organizaci Ecomove International. Jste s nimi osobně v kontaktu?
JO: Ano, jsme s Ecomove International v kontaktu a věříme, že naše spolupráce nezůstane jen u překladů. Klimatická změna je jedním z jejich hlavních témat – vytvořili například příručku Climate Change – A Serious Game, herní aplikaci na stejné téma a mediální balíčky pro školy. Vedle environmentálního vzdělávání se zaměřují i na demokracii a diverzitu. Potěšilo nás, že byli rádi za oslovení a umožnili sdílení svých materiálů na našem webu.
Budete pokračovat ve výběru zahraničních vzdělávacích materiálů a jejich adaptaci pro české prostředí?
PS: V minulém roce jsme přeložili publikaci Etika klimatické změny – Filosofické zkoumání pro třídy, která je z dílny organizace Green-Schools Ireland, obsahuje 5 zkoumání-plánů do výuky a je českým učitelům na webu k dispozici. Líbilo se nám, že kombinuje téma klimatické změny a metodu Filozofie pro děti, které se již několik let věnujeme. Nemáme konkrétní plán, co dalšího přeložíme, ale po inspirativních materiálech se rozhlížíme.
JO: Rýsuje se spolupráce s litevskou organizací. Ne vždy je ale komunikace se zahraničními organizacemi jednoduchá. Některé organizace vůbec nereagují, některé očekávají podíl na zisku, což jde přímo proti našim cílům (zpřístupnit materiály všem zdarma). O to více si vážíme těch, se kterými není problém spolupráci domluvit. Rozumíme, že některé organizace na tom mají postavený svůj zisk, nicméně se domníváme, že kvalitní klimatické vzdělávání by mělo být volně přístupné všem bez rozdílů. To je jeden ze základních principů našeho webu a našich aktivit. V budoucnu bychom také rádi více rozvinuli spolupráci se slovenskými organizacemi, tam vidíme velký potenciál.
Přibývají i původní české lekce? Třeba vytvořené přímo pedagogy ve školách?
PS: Ano, přibývají. Na podzim jsme například pro učitele realizovali blended learningový kurz Klima v tísni a v rámci něj účastníci tvořili výukové lekce. Vzniklo tak asi 20 lekcí, z nichž se některé objeví na webu. A těšíme se na nové lekce, které vzniknou na již zmiňovaném klimatickém hackatonu. Sami jsme zvědaví, jak se tato akce osvědčí.
JO: Původní české lekce tvoří základ všech výukových lekcí na webu. Vybrané pedagogy se snažíme zapojit skrze naše projekty, silné zastoupení mají přirozeně pedagogové z hnutí Učitelé za klima (jeden ze zakládajících partnerů webu). Dále můžeme zmínit např. zajímavou aktivitu Pozor, povodeň!, kterou pro nás vytvořil pan učitel Jan Husák z gymnázia ve Valašském Meziříčí. Didaktickou hru si můžete s žáky zahrát online, na našem webu k ní pak najdete doplňující materiály. Často se ale setkáváme s tím, že jsou učitelé přetížení a nemají již kapacity vytvářet materiály navíc. Většinu lekcí tak tvoří organizace, které mají širokou praxi v environmentálním vzdělávání, zejména pak partneři webu jako SEVER, Člověk v tísni, Lipka apod.
Spustili jste také Kabinety klimatického vzdělávání. Co to je?
PS: Kabinety klimatického vzdělávání jsou online setkání, která pořádáme v rámci Učím o klimatu od podzimu 2024. Každý měsíc se v nich schází učitelé a další zájemci, aby sdíleli zkušenosti, diskutovali aktuální témata a získávali nové podněty. Každé setkání trvá hodinu a půl a má své zaměření – věnovali jsme se již například práci s emocemi ve výuce, tomu, jak změnu klimatu propojit s různými předměty, jak využívat data, jak si poradit s těžkými tématy, v březnu se budeme bavit o tom, jak si hrát a přitom se učit o klimatické změně. Účast je zdarma a otevřená všem po předchozí registraci. Chceme tímto formátem podpořit komunitu pedagogů, kteří chtějí kvalitně učit o klimatické změně. Na kabinety zveme hosty, kteří mají s konkrétními tématy zkušenosti, aby se o ně s účastníky podělili, potom je prostor pro diskuzi. Setkání nenahráváme – vytváříme tím bezpečný prostor, jakýsi „uzavřený kabinet“, ve kterém se hosté nemusí bát sdílet své názory.
Setkali jste se na kabinetech se zkušenostmi pedagogů českých škol, které stojí za to šířit dále?
JO: Ano, na prvním kabinetu nám Dagmar Kozlová sdílela plejádu svých zkušeností z Prachatic. Zde se ukázalo jako klíčové nebát se nových výzev či projektů, a zkoušet nové přístupy a aktivity v co největší míře. Například mě zaujala výtvarná metoda drain art, kdy žáci zkrášlili kanály v okolí školy a upozornili tím na palčivý ekologický problém.
PS: V lednu jsme měli hned tři hosty – Kateřinu Čihákovou, Matěje Vrhela a Jaroslava Najberta. Mluvili o tom, jak zařazují téma klimatické změny nejen do svých předmětů, ať už to je přírodopis, zeměpis, dějepis, společenské vzdělávání, ale také jak přirozeně propojují vzdělávací obory mezi sebou. Všem je společné, že nezůstávají se svými žáky uzavřeni v učebnách, ale vyrážejí s nimi ven, do krajiny. Přemýšlejí nad tím, jaká témata dnešní žáky zajímají, čím žijí, co je motivuje a jak zařídit, aby klimatické vzdělávání pro ně bylo atraktivní.
Jak se k těmto zkušenostem ostatní učitelé mohou dostat? Nebo naopak sdílet vlastní poznatky, tvorbu, zkušenosti…
PS: Už teď určitě dochází ke vzájemné inspiraci například mezi Učiteli za klima. Naše představa je, že skvělou příležitostí by mohly být právě i kabinety klimatického vzdělávání. Je pravda, že zatím je řada účastníků kabinetů ještě ostýchavých sdílet svoje vlastní zkušenosti, ale věříme, že se to bude měnit. Dalším prostorem je zmíněná facebooková skupina. Určitě nám také může kdokoli napsat. No a pokud pomůžeme tomu, že se více učitelů začne kontaktovat a propojovat mezi sebou, bude to skvělé.
Co dalšího zajímavého z poslední doby stojí za pozornost na webu Učím o klimatu?
JO: Máme radost, že se k nám dostávají metodiky a materiály i pro menší žáky na 1. stupni. V tomhle směru můžeme doporučit novou metodiku Klimatická osvěta z dílny ZO ČSOP Veronica. Ceníme si i toho, že jsou mezi námi odvážlivci, kteří se nebojí výstupů ve veřejnoprávních médiích – však si poslechněte Martina Kříže v pořadu ČRo Reparát. Zájemci si též mohou prohlédnout seznam zdrojů a odkazů, které se pojí s tématem povodní nebo se seznámit s příklady dobré praxe z programu Škola pro udržitelný život a inspirovat se questy v Zoo Liberec.
A nejbližší plány?
PS: Připravujeme dva online kurzy, které jsou určené žákům na 2. stupni ZŠ a středoškolákům, a to kurz Změna klimatu a kurz Zdravá krajina. První z nich už je ověřován několika učiteli a jejich žáky, na druhém pracujeme. Oběma kurzům je společné, že základem jsou videa natočená na různých lokalitách. Průvodcem videí je Prokop Pithart, který žákům v krajině ukazuje různé související jevy či se ptá odborníků. Součástí kurzu jsou interaktivity a kvízové otázky, které pomáhají žákům v porozumění tématům. V současné době jsme zahájili dlouhodobý program pro školy s názvem Zaměřeno na klima, jehož součástí je také rozvoj aktivního občanství žáků.
JO: Pokračujeme hned v několika směrech. Web Učím o klimatu i nadále společně spravují organizace Člověk v tísni a SEVER, přičemž průběžně doplňujeme nové materiály. Spolu s dalšími organizacemi pořádáme semináře, workshopy a další akce zaměřené na klimatické vzdělávání. Pokračujeme také v Kabinetech klimatického vzdělávání a rádi bychom znovu uspořádali konferenci, která by přinesla novou inspiraci do výuky. Pracujeme na upevňování spolupráce se zahraničními organizacemi a aktivně hledáme nové příležitosti – ať už jde o granty, partnerství nebo nabídky vzdělávacích programů. Klimatické vzdělávání zároveň stále probíhá i formou jednodenních či pobytových programů v zapojených střediscích. SEVER zároveň ve spolupráci s dalšími partnery z řad odborníků, akademiků i středisek ekologické výchovy vzdělává o klimatu na vysokých školách.
Dá se říct, že se web Učím o klimatu stal osvědčeným centrem, zdrojem pro vzdělávání o klimatických změnách?
PS: Věříme tomu, a to je pro nás hnacím motorem.
JO: Ano, máme takovou zpětnou vazbu od učitelů, kteří si pochvalují dostupnost materiálů i jejich kvalitní zpracování. Těší nás, že s webem již pracují učitelé a vzdělavatelé napříč celou republikou skoro na všech vzdělávacích úrovních (od základní po vysoké školy). Stejně tak máme radost i z pozitivních ohlasů ze zahraničí, kde nám náš web trochu závidí.
Za odpovědi děkuje Hanka Kolářová.
Petra Skalická se v organizaci Člověk v tísni věnuje globálnímu vzdělávání a metodě Filozofie pro děti. Jakub Opršal pracuje ve Středisku ekologické výchovy SEVER Horní Maršov, kde se věnuje klimatickému vzdělávání a místně zakotvenému učení, zároveň administruje a tvoří obsah webu Učím o klimatu.
Rozhovor vyšel v aktuálním čísle časopisu Bedrník (01/2025), které se věnuje tématu Klimatické vzdělávání – jak na to ve škole?
Objednejte si tištěnou verzi časopisu a dozvíte se mimo jiné více o tom:
– jak je začleněna klimatická změna do změny školních vzdělávacích programů
– v čem je nový koncept K9 inovativní a jak využívá prvky gamifikace
– proč je krajina klíčem ke klimatu
Časopis pro ekogramotnost Bedrník vydává Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy SEVER. První číslo vyšlo v listopadu 2002.
