Klimamýty a fakta I.

Mýty o klimatu dnes věda poráží „na celé čáře“ 

Jeden z nejčastěji opakovaných „klimamýtů“ může být formulovaný například takto: „Klima se měnilo vždy a neexistuje vědecká shoda o zásadním vlivu člověka na současný vývoj…“ Nepravdivost takového výroku, i jemu podobných, prokázaly v minulých letech desítky tisíc vědeckých studií, provedených napříč planetou v oborech, které mají s klimatem co do činění (např. klimatologie, ekologie, oceánografie, glaciologie atd.). Jako první je prozkoumal tým Johna Cooka (Cook et al. 2013), který v prestižním vědeckém časopise Environmental Research Letters, prezentoval závěry analýzy 12 000 vědeckých článků a studií z let 1991–2011, z nichž zjistil že 97 % studií souhlasí, že lidé jsou hlavní příčinou současného oteplování.

Vědci mají jasno 

Drtivá většina skutečných expertů dospěla ve svém zkoumání v zásadě k následující kauzalitě: Za historicky bezprecedentní rychlost globálního oteplení v průmyslové éře (a v posledních sto letech obzvláště) může stejně tak výjimečný nárůst koncentrace skleníkových plynů v čele s CO₂ v atmosféře. Navýšení celosvětové průměrné teploty o víc než 1 stupeň Celsia za poslední necelá dvě staletí tak není vysvětlitelné přirozeným postupem tzv. geologických cyklů na planetě Zemi. Jedinou možnou primární příčinou natolik výrazných změn je proto činnost člověka. 

„Shoduje se na tom přes 99,9 % recenzovaných vědeckých studií. Výzkum změny klimatu patří k největším vědeckým projektům lidstva. Je v něm mnoho nejistot, ale základní poznání v této oblasti je velmi robustní a vědeckými metodami dosud nikdy nevyvrácené,“ konstatuje v této souvislosti klimatický specialista Českého rozhlasu Jan Kaliba v materiálu 10 klima mýtů vs. Fakta.

Citovaná téměř stoprocentní shoda není vycucaná z prstu. Dospěl k ní průzkum pod záštitou prestižní Cornellovy univerzity, který vyhodnotil téměř 90 tisíc vědeckých statí publikovaných k tématu klimatické změny na různých místech planety v letech 2012 až 2020 (Lynas et al. 2021). Shoda na „zásadním podílu lidské činnosti na změnách klimatu“ byla podle této sondy z roku 2021 ještě podstatně větší než v předcházejících dvou dekádách, kdy byly studie vědců hodnoceny stejným způsobem. Tato studie definitivně potvrdila dřívější závěry a rozšířila je na nové období a mnohem větší dataset.

Podle hlavního autora zmíněného průzkumu Marka Lynase jeho závěry vyvracejí veškeré pochybnosti o „realitě člověkem způsobených změn klimatu“. Text 10 klima mýtů vs. Fakta podtrhuje „neprůstřelnost“ globálního vědeckého konsensu komentářem klimatoložky NASA Kate Marvel, podle které „je jistější, že skleníkové plyny způsobují změnu klimatu, než že kouření způsobuje rakovinu“. 

Zdánlivě sofistikované postoje 

Nepodložených informací, ideologicky motivovaných postojů i vyložených nesmyslů o změnách klimatu ale koluje na internetu či v českých hospodách pochopitelně celá plejáda. Do zmíněného výběru deseti mýtů zařadil Jan Kaliba také mimo jiné tvrzení, že „řešení klimatu ožebračuje lidi“ anebo že „teď je třeba řešit jiné krize a problémy“. Na první pohled sofistikovaně působí i například výrok, že „tenhle problém nelze vyřešit, ale stačí se mu přizpůsobit“. Případně též, že „řešit ho musí v první řadě státy jako Čína nebo Indie“.  

V uplynulém roce jsem lektoroval besedy o klimatu pro (převážně) středoškoláky a všiml jsem si, že uvedený názor ohledně Číny respektive Indie jakožto „hlavních viníků“ je docela populární i mezi nejmladší generací. Jako protiargument tu lze konstatovat kupříkladu fakt, že takové Česko produkuje v přepočtu na obyvatele o dost víc emisí skleníkových plynů než oba „asijští obři“. Čímž rozhodně nemíním zpochybňovat jejich díl odpovědnosti. Každopádně Kalibův přehled populárních „klimamýtů“ nabízí vedle prostého výčtu také podložené vyvrácení (uvedení na pravou míru) každého z nich. 

Okurky na Sibiři 

Dezinformace o klimatu nepochybně šíří nejen jejich řadoví fanoušci, ale také v cílenější podobě konkrétněji motivovaní jedinci či zájmové skupiny. Na konkrétní příklady i praktiky těchto subjektů se zaměřuje článek Klimatické mýty a fakta II.

Z hlediska společných obecných rysů můžeme „klimamýty“ rozdělit do několika skupin. Po výše rozebrané relativizaci vědeckého konsenzu, která čelí v posledních letech neúprosné statistické realitě, nabývají na síle mimo jiné strategie bagatelizace problému (celosvětové snahy o řešení klimatických změn nejsou na pořadu dne, máme tady vážnější úkoly jako jsou ozbrojené konflikty nebo ekonomické potíže), případně pak také strategie využívající zkreslenou perspektivu. Jde o tvrzení typu, že oteplování ve skutečnosti není globální, protože v některých lokalitách k němu nedochází anebo protože „letos v létě přece dost pršelo“.  

Setkat se můžeme i s výroky, které evokují nemístný optimismus (na Moravě budeme moct pěstovat pomeranče, na Sibiři okurky apod.). Mnohé dezinformace též fenomén klimatických změn celkově zpochybňují (ochrana klimatu je ve skutečnosti produkt „zelené ideologie“) anebo označují iniciativy ke zmírnění změn klimatu za marné a zbytečné (je to nad lidské síly, můžeme se změnám maximálně snažit přizpůsobit). Naprostý opak je však v tomto posledním případě pravdou, protože jednoznačně platí, že čím později problém začneme opravdu řešit, tím náročnější a nákladnější naše práce bude.

Zdroje:

• Cook et al.: Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature, 2013. Environmental Research Letters (online). Dostupné z: https://iopscience.iop.org/article/10.1088/1748-9326/8/2/024024.
• Lynas et al.: Greater than 99% consensus on human caused climate change in the peer-reviewed scientific literature, 2021. Environmental Research Letters (online). Dostupné z: https://iopscience.iop.org/article/10.1088/1748-9326/ac2966