Bez vody to nejde!

Dětská encyklopedie o vodě vypráví hravou formou o nejcennějším zdroji, který na planetě Zemi máme. Za doprovodu četných a názorných ilustrací ukazuje její příběh a zamýšlí se především na jejím využíváním. Jak moc je pro nás voda nepostradatelná a jak můžeme přispět k tomu, abychom jí neplýtvali, se dočtete v recenzi Aleše Máchala, která vám přináší i tipy do výuky.

Foto: Pavel Ehrlich

Rovnou oceňme obě německé autorky za velice zdařilou publikaci Bez vody to nejde! – Christinu Steinlein a ilustrátorku Mieke Scheier. Za výtečným překladem stojí Michaela Weberová, text ověřili a pro české prostředí vhodně upravili RNDr. Erik Schwarzbach a RNDr. Mgr. Tereza Šmejkalová. Vznikla tak knížka, která je spolehlivým průvodcem pro děti (i zajímající se dospělé) po mnohdy spletitých osudech a cestách vody na planetě Zemi ve všech jejích podobách. Snad jediným závažnějším nedostatkem publikace je chybějící obsah či věcný rejstřík, jejichž absence poněkud ztěžuje orientaci ve stručně a výstižně pojednaných dvoustranách pojednávajících vždy o jednom tématu, většinou i v širších souvislostech tak, aby vysvětlily principy, zdůraznily problémy i možnosti žádoucích proměn lidského přístupu k jejich řešení.

Hned v úvodu autorky zmiňují skutečnost, že vodu u nás, tj. v evropském prostředí, bereme jako naprostou samozřejmost. Následující kapitolky přesvědčivě, názorně a výstižně (byť v úsporné stručnosti) vysvětlují, že voda, zejména voda pitná, samozřejmostí není a proč je zapotřebí co nejdřív změnit většinový postoj k nakládání s ní.

Velká většina dvoustran této vydařené publikace může dobře posloužit také ve školní výuce, např. v podobě skenů promítaných žákům prostřednictvím powerpointových prezentací a následných úkolů směřujících k jejich náležité tvořivé interpretaci dětmi, nejlépe při skupinové práci. Počáteční kapitoly jsou věnovány denní lidské spotřebě vody (zřejmě v Německu, resp. v Evropě, s. 8–9) a nepostradatelnosti vody pro lidské tělo se zajímavým členěním na transport, vylučování a ochlazování (s. 10–11). Dále se pozornost přenáší na celou planetu – pojednáno je o vodě sladké a slané se zdůrazněním, že říční a jezerní vody jsou jen nepatrným zlomkem celkového ohromného objemu vody na Zemi (s. 12–13). Následuje krok do dávné minulosti – kde se vlastně voda na Zemi vzala, když planeta vznikla jako ohnivá koule (s. 14–15).

Ukázky z publikace:

Dvoustranou 16–17 nám autorky jednoduše, leč výstižně připomenou vznik života na Zemi a roli náhodně vzniklých aminokyselin jako základu všech živých organismů. O darech i nástrahách života lidí v blízkosti vod od pradávna po dnešek je vtipně pojednáno na s. 18–19. Výborný výklad k vlastnostem vody za různých teplot najdeme na s. 20–21.

Voda jako chemický vzorec H2O a její skupenství jsou popsány na s. 22–23, druhy vod (sladká a slaná) a různé typy jejich pozemského výskytu jsou pomocí názorných obrázků dobře vysvětleny na dvoustraně 24–25.

Složitějším tématem se zabývá následující s. 27, která vysvětluje souvislosti mezi vzájemným působením oblačnosti, prouděním větrů, dešťů, vlivu moří a mořských proudů, a pochopitelně zmiňuje i Golfský proud.

O velmi odlišném objemu srážek na různých místech planety informují s. 28–29, razantními změnami mnoha míst na Zemi se na kontrastním příkladu Aralského jezera a lyžařské kryté haly v Dubaji se zabývají s. 30–31.

Na starší či nejstarší čtenáře dýchne vzpomínka na dětství, kdy se celá rodina koupala jednou týdně ve vaně v jedné vodě, což dnešním dětem nutně musí připadat jako neuvěřitelné nebo přinejmenším nehygienické. Dvoustrana 32–33 lapidárně nazvaná Dříve byla spousta věcí jinak přibližuje i dřívější záchody a především způsob ručního praní prádla včetně máchání.

O tom, že se na Zemi žádná voda neztrácí díky jejímu koloběhu, nás ubezpečí s. 34–35. Zde si dovolím upozornit, že meteorologicky příhodnějším pojmem než „mrak“ je termín „oblak“. Méně známými jsou uváděné skutečnosti o existenci podzemních vod včetně nečekané zmínky o Moravském krasu (s. 37). Na stranách 38–41 jsou prostřednictvím výstižných obrázků podány principy čištění a úprav vody na pitnou včetně jejích rozvodů až do domácností.

Ukázky z publikace:

Foto: Pavel Ehrlich

Následuje kapitolka věnovaná úpravám znečištěných vod a jejich opakovanému využití. Postupy jsou výstižně vyjádřeny obrázky, autorky nezapomněly ani na vysvětlení principu sifonu bránícímu úniku zápachů z kanalizace (s. 42–43). Na dalších stranách se pak dozvídáme o obrovské spotřebě vodě v zemědělství a také o tom, že voda je nezbytnou součástí výroby prakticky jakéhokoliv produktu – ať jde o potraviny nebo třeba džíny. Vysvětlen je zde i pojem „virtuální voda“ (s. 46–47). 

Dvoustrana 48–49 se vrací k nadměrné spotřebě vody především v zemědělství a k jejím důsledkům.

Na stranách 50 – 51 se dostáváme k socioekonomickým souvislostem sporů o vlastnictví vody včetně mezinárodní úrovně těchto narůstajících problémů. Organizace spojených národů (OSN) sice prohlásila v roce 2010 přístup k čisté vodě za základní lidské právo, ovšem mnohé státy, včetně evropských, hlasovaly proti tomuto usnesení, což se na první pohled jeví jako paradoxní či dokonce absurdní. Souvisejícím tématem vlastnictví vody se zabývá dvoustrana 56–57.

Proč se stává, že i u nás občas voda z kohoutků neteče, jak se v takových případech postupuje a jaké mohou být příčiny těchto situací v širších souvislostech přibližuje dvoustrana 52–53. Následující kapitolka (s. 54–55) je věnována nejen dalekým cestám pro vodu především v zemích subsaharské Afriky, ale také problémům s nedostatečnou péčí o likvidaci lidských výkalů, které kontaminují i to málo tamních zdrojů pitné vody, čímž se problém prohlubuje.

Tvrzení, že není možné se bez vody uživit, nám může připadat banální. O širších souvislostech tohoto stále narůstajícího problému se zmiňuje dvoustrana 58 – 59 a upozorňuje na konflikty z nedostatku vody i na tragické důsledky v podobě vynucené migrace obyvatel zemí, kde se přístup k vodě stal prakticky nemožným.

Ze zcela jiného soudku je následující část věnovaná lodní přepravě zdůrazňující mj. problémy se zatěžováním životního prostředí způsobované kontejnerovými loděmi s pohonem na těžké topné oleje (s. 60–61).

Poněkud překvapivá kapitolka o námořních pirátech ze 17. a 18. století je aktualizována o současné pirátství provozované např. v Somálsku jako východisko z nouze a jediná možnost obživy prostřednictvím přepadáváním lodí s nákladem, který novodobí piráti následně prodají nebo se snaží za zajatou posádku získat výkupné.

Dvoustrana 64 – 65 se znovu vrací k vodě a jejím projevům, v tomto případě k různým nebezpečím, která mohou být lidem hrozbou – obří vlny, tsunami, bouřlivý příliv, přívalové povodně, ale i záludná ledovka. Lidé mění podobu moří mnoha způsoby, vždy však k horšímu – nadměrným rybolovem, znečišťováním odpady, ropnými látkami i hnojivy (s. 66–69). U zmínky o mikroplastech chybí vysvětlení tohoto pojmu, bohužel schází i zmínka o snahách o regulace světového rybolovu.

Kapitolka na s. 70–71 nás zavede do mořských hlubin a upozorní na jejich ohrožení, především snahami o těžbu surovin z mořského dna.

Na stranách 72–77 se dostáváme k příčinám a důsledkům změn klimatu. Díky nápaditým ilustracím je zde možno najít řadu inspirativních námětů pro diskuse s dětmi.

Zajímavé informace obsahují kapitolky o lidské vynalézavosti, se kterou se lze s adaptací na měnící se klimatické podmínky vyrovnávat snáze (s. 78–81) – jak vodu čistit, zadržovat, jak s ní úsporněji zavlažovat i vyrábět elektřinu. Důležité jsou zde i kritické zmínky o neblahých důsledcích obrovských zásahů do přírodních ekosystémů a lidských sídel při stavbách obřích přehrad.  Názorné vysvětlení přílivu a odlivu přitažlivostí Měsíce na s. 82–83 slouží k vysvětlení principu přílivových elektráren. Mladším žákům je určena dvoustrana s příklady povolání souvisejících s vodou a péči o ni (s. 84–85), proč a jak šetřit vodou v domácnostech je předmětem závěrečných kapitolek na stranách 86–91. Zde se objevuje tvrzení, že „ochrana půdy je zároveň ochranou pitné vody“.

Foto: Pavel Ehrlich

Knihu vydalo nakladatelství Portál v roce 2021 (96 s.).

Autor: Ing. Aleš Máchal, český ekopedagog, spoluzakladatel a první ředitel školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka.

Vyzkoušejte také

Jak hospodaříme s vodou

Osvojme si šetrné hospodaření s vodou! Především o zdrojích sladké vody platí, že jsou stále ohroženější v důsledku nárůstu počtu lidí na planetě, […]

Více informací

Jak klimatická změna ovlivňuje oceány?

Co všechno se děje s oceány kvůli vypouštění CO2 do atmosféry a následnému růstu teploty vzduchu? Zjistíte to pomocí pokusů zaměřených na […]

Více informací

Jordánsko a voda nad zlato

Lekce ze Summitu Světových škol pracuje s videem mladé Američanky, která představuje, jak klimatická změna, nestabilní politická situace nebo zanedbaná infrastruktura […]

Více informací

Foto: Reuters/Muhammad Hamed
Web tvoří: